Na našem trhu ráže 45 ACP zase až tak populární není – to samozřejmě zejména kvůli vyšší ceně nábojů. Jsou ovšem země zbraním zaslíbené (a ano, je to USA), kde se tato ráže těší popularitě ohromné. A přestože na trhu pětačtyřicítek v USA dominují deriváty Coltu 1911, pořád tu velký kus tržního koláče zbývá. Velký dokonce tak, aby se o něj zajímala i Česká Zbrojovka se svou CZ 97B.
Ano, pistole CZ 97B skutečně vznikla primárně pro trh v USA, kde taky podstatná část zbraní skončila. Žádný ušlechtilejší záměr netřeba hledat. Technicky se potom – velmi zjednodušeně řečeno – jedná o zvětšenou a zesílenou verzi klasické CZ 75, tedy podle původního návrhu bratrů Josefa a Františka Kouckých.
Český obřík
Rodinná podoba s „pětasedmou“ je celkem nepopiratelná. Zejména rovný lučík se zdrsněním a rám s dlouhou přední částí, téměř zarovnaný s předkem závěru, značně evokuje sportovního Shadowa. To ovšem jen pokud nemáte velikostní srovnání. Mechanismus, a tedy i zbraň jako taková, je totiž u 97B významně „přifouknut“ a zbraň je jedním slovem obrovská. I relativně velká ruka má s pažbičkou, do které se musí vejít dvouřadý zásobník na náboj 45 ACP, co dělat. Na druhou stranu hmotnost ani přes velikost ocelového rámu tak mamutí není. Prázdná 97B bez zásobníku ukázala na váze hmotnost 1 031 gramů.
Mimochodem když už jsem nakousl dvouřadý zásobník, je nutné dodat, že pro každého příznivce vysokokapacitních pětačtyřicítek má 97B v zásobníku tak maximálně zklamání. Zbraň totiž vznikla v roce 1997 (skoro jako by to název napovídal!) a na americkém trhu, kam zbraň primárně směřovala, v té době platila sada omezení známá pod názvem „Federal Assault Weapons Ban“. Ta mimo jiné stanovovala, že samonabíjecí pistole nesmí mít kapacitu zásobníku větší než 10 nábojů. A tak byla 97B od začátku navržená právě pro tento počet.
To znamená, že přestože je pažbička silná jako noha u kulečníku, oproti zásobníkům v jednořadých 1911, které běžně nabízí i bez botky kapacitu na 8 nábojů, žádné výrazné navýšení nepřináší. Zlepšovák nemají v záloze ani výrobci aftermarketových dílů a zásobníků. Ti se totiž do tuningu 97B kvůli její omezené popularitě nikdy pořádně nepustili.
Pár starých známých a jedno překvapení
Každý kdo je obeznámen s CZ 75 (což je v Česku prakticky veškerá střelecká veřejnost), bude jako doma – tedy pokud odhlédneme od oné velikosti. Tak zaprvé, CZ 97B má se svojí menší sestrou shodné principy – jedná se tedy o poloautomatickou pistoli s uzamčeným závěrem, byť samotné uzamčení je řešeno hranou komory do výhozního okénka, nikoliv samostatnými ozuby jako u 75. Spoušťové ústrojí je dvoučinné, při nataženém kohoutu lze pak zbraň zajistit známou externí pojistkou na levé straně. Jako interní pojistka slouží blokace úderníku.
Záchyt závěru má současně funkci rozborného čepu, který je u nové neochozené zbraně dost obtížné vyndat i dát zpátky. Na pomoc musí přijít obligátní vytlačení botkou zásobníku. Tlačítko vypouštění zásobníku má normální velikost i tvar, vzhledem k velikosti pažbičky si ale musíte na jeho stisknutí přehmátnout – tedy alespoň pokud nemáte mutantí palec, dlouhý jako prostředník.
Co však nemá zdaleka každá CZ 75, to je indikace náboje v komoře – tady v podobě stříbrného čepu za nábojovou komorou, jehož vysunutí lze zjistit i hmatem. A už vůbec žádná 75 rozhodně nemá největší konstrukční zajímavost 97B, a sice šroubovací objímku hlavně. Převlečná matice s aretačními zářezy se šroubuje do závitu v přední části závěru, o aretaci se potom stará pouzdro vratné pružiny.
Hezký kus železa
Tohle řešení na jednu stranu komplikuje rozborku (ale ta u konstrukčně starších zbraní prostě komplikovaná bývá), na druhou stranu ale zcela eliminuje nežádoucí pohyby v usazení ústí hlavně. U dvou kusů, které jsem měl v ruce, se hlaveň ani nehnula a celkově se dá říct, že je 97B moc hezky zpracovanou zbraní. Dokonce i klasické spasování mezi rámem a závěrem, které všichni střelci tak nějak přirozeně zkoumají, je na vynikající úrovni a při mém oblíbeném „rachotícím testu“ je zbraň absolutně tichá. Jako malý bonus jsou tu celkem pěkné dřevěné střenky (i když vyskytovaly se i hliníkové)
Hodná těžká pistole s nic moc spouští
Jsou střelci, kteří na 45 ACP nedají z pohledu střelby dopustit. Charakter pomalé těžké střely dal vzniknout dobře známému rčení, že „devítka kope a pětačtyřicítka tlačí“, a když pak tento náboj střílíte z pořádné, těžké ocelové pistole, jedná se o příjemnou a dobře kontrolovatelnou střelbu. 97B je přesně taková – velká, těžká, s velkou hmotností „na předku“ se při střelbě chová velmi příjemně a klasická terčovka je prostě radost.
Mířidla sice nijak nevynikají, ale jsou zvýrazněna třemi bílými body a dostatečně dimenzovaná, aby se se zbraní dobře mířilo. Úchop je sice pro obrovskou ruku a zdrsnění pouze sporadické, ale velkou 97B asi nikdo na sportovních disciplínách honit nebude. Jako jedinou reálnou nevýhodu bych tak viděl spoušť, která je s ohledem na kategorii prostě podprůměrná. V jednočinném režimu (dvoučinný stejně nikdo nepoužívá), je při namáčknutí cítit nejdřív slaboučký odpor blokace úderníku, ale pak i krátké zadrhnutí těsně před bodem spuštění. Ten není tak hezky zřetelný a jemný, jak bych ho očekával, a body nepřidá ani poměrně dlouhý reset. Spoušť se tak zdaleka nevyrovná 1911 – tedy pistolím, proti kterým měla 97B na americkém trhu stát.
Z opomíjené zbraně zajímavá příležitost
Přesně proto, že CZ 97B nenabídla na americkém trhu nic převratného, čím by urvala pozornost Američanů od jejich milovaných 1911, nedočkala se nikdy masovější obliby. Na domácím českém trhu zase neimponovala drahou ráží, takže střelci radši sáhli po jakékoliv verzi masově oblíbené 75. Na jedné straně oceánu tak byla 97B ve stínu menší sestry, na druhé straně pak ve stínu 1911.
V roce pětadvacátého výročí začátku výroby došlo tedy na nevyhnutelné a Česká Zbrojovka výrobu 97B ukončila. Načež nastal klasický jev, pozorovatelný u každé zbraně, s jejíž výrobou ČZ sekne. Z nezájmu se najednou stane zájem. Sotva prodejci ohlásili, že mají skladem poslední kusy, střelci se předháněli o to, kdo jednu z posledních 97B uloží do trezoru. Jen tak pro případ, že cena vystřelí nahoru jako v případě „Kosy“ 858 Tactical nebo i úplně obyčejné vzduchovky Slavia 634. Čekat na sebe nenechali ani první spekulanti, kteří zkoušeli svojí pistoli na inzerátu „otočit“ ještě než se sklady definitivně vyprázdnily. A tak se z CZ 97B stala zajímavá stopa v čezeťáckých dějinách, která po nevalném úspěchu za svého života možná zažije svojí slávu až po smrti. Ale tak už to občas prostě bývá.
